VKV Provozní aktiv - 05/2017 - JN79GW

Diskuzní fórum na stránkách OK2KKW u nás otevřelo otázku, zda je opravdu snadné ve VKV PA udělat třicet spojení. V FM poháru je děláme s 5W poměrně snadno, tedy pokud máme vhodné QTH. Abychom mohli problematiku posoudit, vydali jsem se na stanoviště, které jsem v historii využili několikrát a které bylo skoro vždy zárukou příjemného operátorského vyžití.
Vzali jsme stejnou anténu, umístili jí ve stejné výšce a pouze s opravenou polarizací vyjeli s 5W na 2m a 70cm. Myslím. že si uvědomujeme, že vyhledání 5W stanice je v šíři SSB segmentu obou pásem nepoměrně obtížnější než najít stanici v několika málo pevně stanovených kanálech i to, že v PA bojujeme se stanicemi s kW výkony, ale start byl i tak velmi chladný. Spojení přibývala asi třetinovou rychlostí oproti FM poháru na 2m a na 70cm byla rychlost jen lehce nižší. 17 spojení v první hodině, 16 ve druhé a 8 ve třetí není žádní hitparáda, ale 5w ve spojení s malou anténou není nic extra. Porovnání tedy nedopadlo pro PA nikterak úchvatně a děti spíše žertovaly o tom jak bude obtížné udělat ještě nějaké spojení než, že by se obávaly problémů se zápisem,  přesto jim tři hodiny hezky utekly, rozhodně nechtěly ukončit provoz před koncem a asi se docela bavily.
Cíl byl určitě splněn v bodě porovnání konkrétní kóty ve dvou různých závodech, zlepšení operátorské zručnosti a vyzkoušení různých módů spojení, ale máme co dohánět v dosažení zahraničních stanic, zlepšení celkového výsledku, rychlosti ladění i vybavení.
Přes zklamání z výsledku, protože se nepodařilo dosáhnout celkového plánovaného počtu spojení, určitě vyzkoušíme příště nějakou jinou kótu a pokud se podaří najít nějakou snadnou orientaci ve výsledcích QRP kategorie, zařadíme PA do našich klubových soutěžních snah příštího roku.

 

FM POHÁR - květen 2017 - blízko Luční hory - 1500m - JO70UR

Minulý měsíc jsem závod nestihli, ale od dubna máme novou anténu X-300, kterou jsme okoukli od OK1OTM a kterou  bylo potřeba vyzkoušet na místě, kde lze předpokládat stanice z mnoha různých azimutů. Sněžku jsme vynechali, protože poslední návštěva nepřinesla požadovaný výsledek, a vybrali jsme sedlo mezi Studniční a Luční horou.
Kdo sledoval vývoj počasí tohoto víkendu v Krkonoších ví, že ze snové slunečné předpovědi udělaly postupně numerické modely všech meteorologů nehezkou prognózu. Protože nás však jen tak něco neodradí a přírodu máme rádi, vyrazili jsme v pátek ve třech do Špindlerova Mlýna. Ráno snídaně a start směrem po zelené na Výrovku a dále ke kapličce, kde jsme byli už před půl desátou našeho času. Jak čas utíkal, šli jsme zpět tak, aby se nám kolem Luční hory otevřel výhled na Prahu a vybalili jsme, anténu na malém stožáru zapíchli do sněhu a vyzkoušeli.
Začali jsme včas a spojení hezky přicházela z rozmezí lokátorů JO60 po JO90,  a JN99, nově bez směrování.
Jakmile rate opadl, vynutil si Ben přeladění, protože na jeho 70cm poměrně bodově ztrácíme, což nevadí, ale Bena to trochu mrzí.
70 nebyla bůhví co a před půl dvanáctou začalo opět pršet, sbalili jsme a šli na jídlo na Luční boudu. Cesta zpět byla opravdu výživná, vzali jsem to přes Kozí hřbety a liják a skryté potůčky nás vyprovodil až ke schodům. Povídání a výhled do údolí dal zapomenout útrapám a k autu jsem dorazili sice mokří, ale veselí.